Do nového podnájmu jsem se nastěhovala s pocitem, že začínám novou kapitolu. Jenže už první týden se všechno zkomplikovalo – na nájem jsem neměla dost peněz. Snažila jsem se to odkládat, ale věděla jsem, že majitel může přijít kdykoli.
A opravdu. Zaklepal na dveře právě ve chvíli, kdy jsem si připravovala kameru a světla na natáčení. „Nájem je potřeba platit včas,“ řekl tvrdě. „Jinak tu dlouho nezůstaneš.“
Srdce mi bušilo. Hledala jsem slova, vymlouvala se, ale nakonec jsem jen koktala, že nemám hotovost. Majitel se zamračil, ale pak mu oči sklouzly k připravené technice. „A co to je?“ zeptal se podezřívavě.
Stála jsem tam, celá zaskočená. Vysvětlit mu, že natáčím obsah na prodej, bylo ponižující. Přesto jsem to nakonec přiznala. Chvíli mlčel. A pak, s podivným klidem, řekl: „Tak mi ukaž, co vlastně děláš.“
Cítila jsem, jak mi rudnou tváře. Styděla jsem se, ale tlak situace byl silnější. Nejistě jsem odložila tričko a odhalila se. Jeho pohled byl neústupný – a mně se rozkle
